Brunka
Na bedrech kříž
od útlého dětství
husopaska Brunka
Často od hladu počítá žebra
i hladové krky
Bylo jich devět
harantů
jak schůdků
na rozviklaném žebříku
V osmi letech
kolena nafouklá
jak rudá jablka
od drhnutí podlahy
Do školy jen
když mrazy udeří
v dřevácích
zachumlaná
v šátku chatrném
Zkřehlé račí ruce
zahřívá štěkavým kašlem
To věčné vrzání v břiše
podobné kňučení
toulavého štěněte
Šachty haldy uhlí
ale doma zima
a mapy plísní
v šerosvitu pokoje
Jejich matka
se zády do oblouku
sepnuté knoflíkem zoufalství
Nikdy nepohladí
dlaněmi
v nichž všechen cit
odumřel v neckách
s pyramidami špinavého prádla
Bezmocně křičí
když některé z dětí
uzme skývu chleba navíc
Kráká za vlasy
Zoufalství bez křídel
Zatuchlá chudoba
vanoucí ze všech koutů
Matčin otec coby dítě
si hřával vyzáblé nohy
v gejzíru kravské moči
když dráb odběhl
masírovat býkovcem
jiného pasáčka
Dědictví mizérie
nejméně pěti generací
Tektonické desky bezmoci
hýbou Brunčinou
neduživou hrudí
Oči upřené do prázdna
zastavil čas
Frederika podpálila stodolu
Pyromanka
rodiče nacisti
baronka von Müller
Stodola se starými došky
rozjívena červotoči
Zbytky sena provoněly chřípí
Frederika jinak Rika
kýchla do osinek
a típla špačka o dřevák
Sluneční paprsky dávily stíny
Jiskra vylétla promyšleně
vykřesaná jejím chtíčem
Pyromanka Nanebevzatá
Oheň olízl trámoví
a vzepjal svá křídla
Frederika zpovzdálí
hasila svou žízeň
v dalším plameni
Ještě že nezápalila Říšský sněm
Rodiče byli nacisti...
V důsledku
Nezletilá
Vzpomínka na otce
Varhanní píšťaly v otcově hrudi
trénovaly každičký den
svůj pochod
globuska v cigaršpičce
úhledně ponořena
do žlábku popelníku
Ráno, odpoledne, večer
(jeden by brečel)
Hodinu po hodině
odbíjely svou pravidelností
Kroužky dýmu
všudypřítomné kuchyně
udily její stěny
A ta nešťastná láhev
u zrezivělé vrzající postele
v jejímž cinkotu zanikala
střízlivost
Samomluva, bla bla bla
nesnášela jsem to
Nad ránem ho zmohly chiméry
a jeho chrápání
mě konečně uspalo
Ale byly i jiné chvíle
když se jeho ruka
s řečištěm žil a pahrbky mozolů
zmohla na pohlazení
nesmělé, těžkopádné
Jak bylo ve škole?
Jen se uč!
Býval horníkem
sakramentsky těžká práce
S věčně podmalovanými víčky
a vyprahlým hrdlem
Hodně četl
našly se i Leninovy spisy
Komunisty měl však na háku
Emerita od svých sedmačtyřiceti
Silikóza, rozedma plic
"Dědoušku" mu říkali
v jeho padesáti
A dech se mu krátil
Když však zemřel
pokořen svou rozedmou
zůstalo prázdno
Nejen vyzunknutých láhví
I sporadických otisků
po jeho pohlazení …
