Ostrava

Dluh se splácí těžkou štací,
slovem kratkym bez oprátky.

Ležíš pod zemí,
pod příkrovem stínu,
oxidu a splínu.

A přec tvé srdce bije
z černé poezie.

Ostrou vodní lázní
umýváš se,
vystavena strázni
hledáš zas a zas svůj vlastní kras.

Pokušení hrubé zasela ti léta,
kratko a přec zní tvá věta.

V ruce držíš práci,
v duši věčné sbohem.

Město s novým kódem.