Poezie

Před vchodem do řeznictví
postává básník Jaroslav
visí na vstupních dveřích
jako zaprášený hrozen
za pět minut zavírají
ale on si u prodavačky
vynutí nákup
ještě po uzavření kasy
zároveň přibrzdí
mou rychlou chůzi
"Máš čas? - Nemáš, co...?!"

Hlavou mi prolítne představa
jak spolu zapadneme do hospody
nejmíň dvě hodiny
budeme olizovat
močopudné půllitry
a povedeme démonické řeči
o ledasčem
co se postupně rozplizne
do zakouřené nicoty...

Přesto jsem zaváhal
už dlouho jsem nemluvil
s žádným z posledních
samurajů české poezie
jednou bych se mohl
vrátit domů se zpožděním
vždyť i mezinárodní rychlíky
mívají výpadky...

Básník Jaroslav
mne vtáhne do masny
na půl laškuje s prodavačkou
při výběru uzeniny
na půl mne drží v šachu
tlačenkovými otázkami
nakonec koupí dvě černé klobásy
které nevypadají o nic zdravěji
než jeho rozcuchaný zjev
věřím ovšem, že Rembrandtovi
by se zamlouval...
na závěr toho představení
prodavačka požádá o drobné
a on jimi posype stůl
jako správný spisovatel
jich má plnou peněženku...

Na rohu před obchodem
pak vstrčí klobásy do tašky
odkud vzápětí vyloví
sbírku básní, kterou napsal
v řadě jeho dosud vydaných
je tahle první vázaná
a ještě s fotografiemi
některé se vydařily
celá kniha mne svádí
jako nezletilá dívka
ale nezačtu se do ní
a nezávidím mu ji...

Na místo toho podléhám
básníkovým tirádám
jako bych polykal plátky
halucinogenního kaktusu
knihu nese na recenzi
redaktorovi jedněch novin
před dvěma roky zaplatil
za vydání své sbírky
deset tisíc
vydání té minulé
ho stálo dvacet dva
tentokrát dostal
místo honoráře
30 výtisků zdarma
a na dalších padesát slevu
včera četl své básně
v divadle
honorář tisícovka
za pětistovku koupil víno
pro posluchače
tři stovky zaplatil šoférovi
který mu přivezl
cosi nepostradatelného
zůstalo mu199 korun
(jednu kačku kdesi prošustroval)
někdo z herců vzal klobouk
a uspořádali na něho sbírku
vybrali sedm set...

Druhý díl
básníkova kousavého monologu
je o literárním časopise
kterému pomáhá na svět
o dotacích a sponzorech
taky o správných lidech
i pitomcích
informace z něho vystřelují
jako dávky
z rychlopalného Škorpiona
kupodivu mne nelikvidují
naopak
nabíjejí energií

Odmazávají můj svět
v němž se přetlačuje
halda nevyžehleného prádla
barikáda neumytého nádobí
uvadlá děcka zevlující u televize
a pes se smutným pohledem
který mi vyčítá
zmeškané venčení...

Ty chvíle s básníkem
brzy vyprchají
nasednu do trolejbusu
a jazykem si budu hladit
citlivá místa
na čerstvě ošetřených zubech
vrátím se do domu
nekonečných povinností
a nevšímavě minu knihovnu
napěchovanou
zanedbávanými skvosty
i tlustý šanon
rozepsaných rukopisů
v té době
básník Jaroslav zasedne
v redakci kulturní rubriky
a rozsvítí se poezií
jako lampa v iglú
vymírajícího kmene
Eskymáků...