Vykladači času

Věčnost, roky, vteřiny
jsou z jedné matky zrozeni.
Ti všichni mají oči nadějí
a všichni čekají své splnění.

Kdo potká je
– a potkati je musí každý –
ten plní jimi
pohár svého života i smrti.

Vykladači času skládají
svou mosaiku světa,
aby věčnost nevzpomněla zrození
a nebála se skončení.

Ale naše roky s naší vteřinou
nám splynuly
a rozrostly se v mrakodrapy práce.
Naše roky staly se nám vteřinou,
z níž žádná nečeká své splnění.
Nám každá vteřina se stala údolím,
v němž zaseto i sklizeno.

Jsme také vykladači času.
Naše ruce stvořily svou věčnost,
věčnost úmyslu a výsledku.
Jsme vykladači svého času,
v kterém věčnost je jen vteřinou,
však růže mozolů všem voní věčností.