Každý literát ví, že napsat něco slušného, je kolikrát práce, které latiníci říkají orat břeh. Někdy se věc zdaří, někdy ne, a někomu se to "terno" podaří dřív, někomu později, někomu nikdy. Ale každý, kdo umí číst a psát, má šanci. Ale ani ten, kdo je tak zvaně úspěšný, nemá vyhráno, protože "dobrý" by to měl potvrzovat, jak ostatně jeho ego ví, každý den. Nic není totiž efemérnějšího než abeceda a její užití v praxi. Aneb jak říkal kdysi kritik Jiří Trávníček: před slovníkem jsme si všichni rovni. Slovník nikomu nic neulehčí.
Spisovatelé si stěžují, že o ně nikdo nezavadí, že je společnost nepotřebuje. A je to ještě prekérnější, když o nich nikdo neví. Tato Zlínská literární tržnice, toto zlínské literární "who is who" si neklade žádné vysoké cíle. Chce veřejnost informovat, že tady a v tomto skupenství existujeme, a bude-li mít někdo na základě níže uvedených bibliografií a ukázek z naší tvorby o naši tvorbu zájem, jen houšť, jen ještě větší kapky.
Jaroslav Kovanda, básník
Naše Zlínská literární tržnice není žánrově vymezená, najdete v jejích útrobách poezii, prózu, národopisné práce, fejeton i filosofickou úvahu. A není a ani nikdy nebude plná až po střechu, přestože její dveře zůstávají otevřené všem, kdo propadli té lehce neurotické potřebě psát.