Milan Libiger
27. května 1975, Zlín
Žije ve Zlíně. Vystudoval SPŠ stavební, ale po pár letech v profesi začal pracovat jako novinář. Dnes působí coby redaktor v deníku MF DNES. Verše publikuje časopisecky od poloviny 90. let (Host, Weles, Psí víno, Rozrazil, Dotyky). Věnuje se také cestování, opakovaně navštívil Indii, byl v Thajsku, na Srí Lance. Ve svých dvou sbírkách básnicky zpracoval své zážitky z cest do Indie.
bibliografie
Jako polystyrén na hladině Indie (Psí víno, 2002)
Na jedno u Šivů (Kniha Zlín, 2010)
ukázky z tvorby
Odešel
Krvavé prostěradlo
po něm zůstalo
ale jak zajíkavě vyprávěl
o mrtvé dceři známého
i vyhazovu z práce dalšího karbaníka
jako by modlitbu obcházel
donášením na svět
včera přišel domů opilý
rifle nad koleny
a čelo šrafované jako by přemýšlel
kudy projít u dveří do koupelny
pohoří Karákóram
ach ta slepá vrstevnice
otců – svitovců
Po půlnoci v garsonce
Pocity neurotické
jak slípky slídí
zatímco soused Lévay
co se dneska nastěhoval
drží tóny dlouho
a něžně jako šek
v baladě cikánské
baladě o měsíci? smutku? prokletí?
o nešťastné lásce plavého chlapce
jemuž matka jeho milé
dře obličej
několik dní
neholeným rozkrokem?
cikán zpívá
a ráno se ženou vynáší k popelnicím
starý divan
Requiem
Noc před zabíjačkou
nemůžou svině spát
ach ten mozeček
tušení smrti
máme na talíři
jako první
Vodník
Radek zvaný Vodník
s námi mydlil hokejbal
na konci slepé ulice povlával
a pomalu se mu horšil
zrak
ale jaká sóla vyhrával na Fendera Stratocastera
kapelu pořád zakládal
až měl ji téměř
slepý
onehdy mu Martin Ševčík
na parkovišti po mači věštil
že bude jednou hrát
na Parawoodstocku
a Vodník – Šefčo uf
nahoď eště hlod...–
vzlykal štěstím
dnes tiše sedí
s Alenou u piva
černé brýle bledé rty
propletené prsty
i životy
Zabíjačka v Hřivínově Újezdu
Řezník bourá zázrak
pravdivá krása vnitřností
mám teplou ledvinu
na dlani
rozříznu a otevřu ji
jako pouzdro na brýle
– uvnitř třetí břeh?
– Srdce a plíce do vřícího kotle –
nařídí řezník
zatímco oči žere kočka
a plné tlusté střevo
káže na hnoji