Jiří Pejla
20. června 1958, Plzeň
V době normalizace nebyl opakovaně z politických důvodů přijat na střední školu. Pracoval jako dělník. Od roku 1979 se přestěhoval do Zlína. Koncem osmdesátých let vystudoval dálkově Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Brně. Od začátku devadesátých let pracuje jako konstruktér ve strojařské firmě. Od mládí se věnoval hudbě, především duchovním písním v Českobratrské církvi evangelické. Ze žalmů, které přebásnil k zhudebnění pro nový Evangelický zpěvník a z básní inspirovaných žalmy, vznikla ve spolupráci s výtvarníkem Pavlem Falátkem kniha s názvem Žalmúzie.
bibliografie
Žalmúzie (Galerie města Plzně, 2011)
ukázky z tvorby
Architekti
Karfík s Gahurou rozvěsili
zelené montgolfiéry
na vysoké topoly kolem řeky
topinambury kolem potoků
vykopává pan Drofa
aby z nich mohli s Kubečkou
popíjet v zimě červený sirup
ledňáček
kterého si dovezl pan Lorenc
se vyhřívá na teplovodním potrubí
nad řekou u továrny
létává těsně nad hlavami
vyjevených bobrů a kachen
z Příluk až do Louk
na stráni v ulici Nad Úvozem
trhá náruč kopretin pan Kotěra
pro svou ženu Bertu
Gottwaldov 70. léta
je půl šesté
ráno
zem
praská
čistě bíle
obraz všudypřítomné červeně
promítá se na plátno pod nohama
teplá zář oken
zrychluje kroky
Jeníčků i Mařenek
ke kruhům
stříkolisům
štípačkám
vysekávačkám vršků a pat
***
za dlouhou zdí s ostnatým drátem
a skleněnými střepy
kde se už kdysi dávno
zakořenila vůně kůží a gum
v páře chladicích věží
v chuchvalcích dýmu od starých ávií
v nočním popílku
z nejvyšší vertikály
železniční zvonky
na přejezdu
hlasitě celebrují
šťastné neměnné
němé němé neměnné
(už roky něměné)
***
až půjdeš domů
šedé obleky
s popruhy přes sako
budou se ti dívat
na boty
Podzimní
bluesový kruh
v oranžovém jehličí
odřená kůra
na rezaté jabloni
zapadlý zápisník
mlh a oparů
rytmus podzimní cesty
ohryzaná tužka
na modrém papíře Nerudova fejetonu
sluneční vír
v řádcích osnovy
(věnováno Josefu Hrubému)
Štěkání
když mu došlo
že je v práci odepsaný
že už nemůže počítat
že by se něco změnilo
začal pít
když se vracel domů
nadával jí
snažila se mu ve všem vyjít vstříc
aby neměl důvod
nebylo jí to
nic platné...
***
když pak ležela
nehybně v nemocnici
tiše u ní seděl
se sítěnkou mandarinek
a čokoládovými oplatkami
které měla ráda
***
když zemřela
řekl smutně
museli jsme na sebe
tak štěkat?