Gottwaldov 70. léta

je půl šesté
ráno

zem
praská

čistě bíle

obraz všudypřítomné červeně
promítá se na plátno pod nohama

teplá zář oken
zrychluje kroky

Jeníčků i Mařenek

ke kruhům
stříkolisům
štípačkám
vysekávačkám vršků a pat

***

za dlouhou zdí s ostnatým drátem
a skleněnými střepy

kde se už kdysi dávno
zakořenila vůně kůží a gum

v páře chladicích věží
v chuchvalcích dýmu od starých ávií

v nočním popílku
z nejvyšší vertikály

železniční zvonky
na přejezdu

hlasitě celebrují
šťastné neměnné

němé němé neměnné
(už roky něměné)

***

až půjdeš domů

šedé obleky
s popruhy přes sako

budou se ti dívat
na boty