Běž dom a dej králikom
Metyn a Sosin lašovali a jen tak po dědině paludovali, neměli zrovna co na práci. "Máme přece demokracii, pracovat možeme enom tehdá, když máme silu." A tu už víc jak rok neměli. Zrovna začali ale naštěstí silu pozvolna nabírat. S tímto nečekaným obrozením si nevěděli rady. Chodili, cárali se, špekulovali, kdeby–coby. Začali bláhově uvažovat i o podnikání. Viděli dobře z televize NOVA, jak rychle a snadno se dá u nás zbohatnout. Ještě se jim jevila jedna lákavá možnost. Politika. Ale i jim se zdál tento způsob obživy opovrženíhodný. "Mamička by sa v hrobě obracali, živit se tak nepoctivě," dumal Sosin. "Tak vysoko sme eště neklesli," přidal se Metyn. Seděli v halenkovické hospodě a soustředěně, při štamprli, řešili podnikatelský záměr. Počítali i s pomocí Evropské unie. Co tak šáhnout si do některého z rozvojových programů? Sme my lidské zdroje? Sme. "Já už su asi prazdroj‚" tvrdil o něco starší Sosin. "Mohli bychom napomoci rozvinout turismus. Takovou barabiznu, jakou máme my, nemá široko daleko nikdo. Třeba v kuchyni řežeme dřevo přímo motorovou pilou a od ní dáváme rovnou do sporheltu. Co to ušetří pracovních sil, to je přece atrakce a inovace jak sviňa. Nechci vás urazit, pánové, ale kdo to z vás má?" přemýšleli nahlas. Zkoušeli kmen stromu oknem pichnout přímo do kuchyně a jenom přiřezávat. Zpočátku se dařilo, ale okno nešlo dobře dovřít a při mrazech inovace přestávala fungovat. Hospodářsko–kulturní rozvoj regionu je také lákal. Což takhle zaměřit se na rozvoj kvality života obyvatel? Vzdělání, infrastruktura, služby, to všechno tam bylo. Nové vazby, cílové skupiny, projektové skupiny, specifické cíle. "Projektový záměr? Co to asi kurva je? Priorita 3,2, implementace finančního mechanizmu, grantové schéma, monitorovací systémy, indikátory. Co to do piče mlžíju," filozofoval Sosin. V tuto chvíli byli z toho úplně tumpachoví. Chce to vizi, vtloukali jim do hlavy zkušení politici, ohledění z televizních šotů i tištěných magazínů. Ti dva ale čučeli do materiálů pracovních nabídek jak vyoraná myš. "Musíme najít mezeru na trhu," pronesl po třetí hrubé štamprli slivovice téměř prorocky Sosin. "Už to mám," vykřikl radostně Metyn. "Mezera na trhu!" Jeho nadšení bylo bezmezné. "Budeme prodávat bubliny do vodováhy!" Jásavý pohled přerušil Sosin: "Hňupe." – "Založme brigádu kapitalistické práce," jásal dále Metyn. Jeho opojení bylo v tu chvíli bez hranic. "Hňupe, nepičuj," vrátil ho jemně do reálného světa Sosin. Po společné poradě usoudili, že nejlépe bude zařídit si malou pálenici. Příklad: Občan nasbírá třeba půl metráku třešní nebo malou bečku angreštu. To mu zahrádkáři nevypálí, vykašlou se na občana, kotle jsou s obsahem přes dvě stě litrů. "Potřebujeme větší objemy, větší kapacity, větší spotřebu, velkokapacitní oblbovárny, růst, růst, vstříc radostným kapitalistickým zítřkům. A co občan se svým čtyřicetilitrovým kvasem malin? Kdo mu pomože? Nikdo, přátelé. Nikdo. Mezera na trhu. Jsme tady ale my, firma Met–a–Soc. Navíc je to kvalitní služba a pomoc všem lidem dobré vůle." – Mlékařům ukradli konev od mléka, obsahově je akorát tak. S chlapama v kovárně ji doplnili o šneka a chladič a mohli začít podnikat. Navíc není třeba zatěžovat finanční úřad, protože se rozhodli službu dělat jako veřejně prospěšnou práci, stejně, jak činí některé neziskovky. Pomoc od státu ani EU nakonec nežádali, protože pálenice prosperovala a hoši byli zvyklí na životní minimum (2 500 Kč). Občané službu oceňovali, byli solidární, a vše klapalo podle plánu.
Jednou, když pálili meruňkovici, se to stalo. Už dopalovali, když Metyn pravil: "To už dojede samo, ideme na karty. "V hospodě bylo teploučko, vysoká zámecká kamna byla rozžhavená, pivo dobře vychlazené. Ve třetím kole mariáše přiběhl vyděšený patnáctiletý synovec Kuba: "Strýcu, průser," volal už ode dveří na Sosina. "Vybuchla vám pálenica, okna sú rozbité, meruňky vysíjú na stropě!" V hospodě nastalo hrobové ticho. V některých spoluobčanech, kteří spoléhali na zdárný provoz nové služby, by se krve nedořezal. "Až to zaschne, bude to pěkná krápniková omítka," nenechal se rozhodit Metyn.
"Vypls vařič?" dotázal se Sosin. "Vyhodilo to aj pojistky, už to nehřeje," očividně uklidněn odpověděl Kuba. "Tak co nás rušíš od karet, běž dom. Dej králikom."
Co nám vzkazují v lidových písních
Náš pan prezident T. G. Masaryk kdysi pravil: "Ku stáru přemýšlím v dialektu mé rodné obce." Dialekty mizí, ale nic nám nebrání zaposlouchat se, co nám to vlastně vzkazují naši předkové. Možná bychom se mohli vyvarovat některých chyb, kterých se ve své bláhové neomylnosti dopouštíme. V textech těch starých písní cítíme, že naši dědové, pradědové, stařenky a tetičky měli stejné nebo podobné starosti jako máme my. Snad nám to pomůže lépe se orientovat ve zmatení pojmů dnešní doby.
"Ach bože, prebože, kde sú můj tatíček? Už na něm vyrostl zelený trávníček."
Lidská závist, prastaré téma: "Keby ně pán bůh prýl, jak ně ludé prejú, už bych dávno ležál pod tú černů zemňů." Ne vždy jsou verše takto smutné. Jsou i obyčejné civilní: "Dala sobě v Holešově panna šíti střevíce, aby měla do kostela, ale také k muzice." Mnohé lidové písničky jsou ale plné radosti z úrody, z přírody, z rodinného soužití, velikou roli hraje láska: "Daj ňě bože synka, co na husle brinká, co bych sa napila červeného vínka." Ale ne vždy to s láskou končí dobře. Nejhorší je tvrdé, drsné odmítnutí: "Nechoď ty k nám ledajaký chlape, šak ti smrďá starým sýrem gatě." Jiné texty jsou rozmařilé až frivolní, lechtivé. Na Horňácku říkají ščeglivé. Některé jsou veřejně obtížně publikovatelné, snad až po desáté večer. Tak jenom jeden výsměšný: "Na kopcu stála, pěkná sa zdála jako květ. Když sem k ní prišel, sopel ji visel po loket."
Finanční problémy ve školství? Na toto povolání doléhají po staletí, jsou datovány už od dob Marie Terezie: "Rektoři sú hodní lidi, mají psoty dosti. Rektor chodí oškubaný a učitel bosky."
Nyní aktuální sexuální výchova? Téma trvalé a stále chytlavé: "Nechytaj mňa za kolena, tam je mnoho kosti. Pojď ty vyše, eště vyše, přijdeš do radosti." Nebo: "Jakživa sem neviděla takového ptáčka, měl velikú holů hlavu, žádného zobáčka." Třeba také: "Má milá rozmilá, roztahni kolena. Pusti ňa mezi ně, budeme rodina." "Vrbecká děvčata , kde je vás víc, všecky vás postrkám do nohavic." Tetování či všelijaké módní dozdobování těla: "A ta pekná Katerina aj s tú našú Helenů, nechaly si vymalovat níže pupka jeleňů."
Častým tématem je vojna. Ta asi trápila naše předky snad nejvíce: "Narodil sas Janko v nešťastnú hodinu, pošlú ťa do vojny a tam ta zabijú. Zabijú ťa Turci, v kopytoch roznosá, krev s tebja poteče ta jak z trávy rosa." Věčná touha po sociální rovnosti. Heslo francouzské revoluce Rovnost, volnost, bratrství, to je téma věčné a nezničitelné: "Keby já pil ta jak jiní pijári, sedel bych si do hospody s masári. Ale su chudobný, nejsu já jim rovný, oni by ňa vyhodili z hospody...". "Když sem sa narodil, už sem byl bohatý, takú sem měl jak císar pán dírečku do riti". Potíže se nevyhnuly ani cestám, i když svět byl bez automobilů. Někdy jsou to zprávy jak z černé kroniky: "Sládečkovy koně, to sú bože koně, zabili Kučeru, když vozili hnoje. A ty jeho děti troma radma stály a tak naríkaly, jak by husle hrály."
A nakonec vzkaz pro všechny ty naše hamižníky, podfukáře, nepoctivé zbohatlíky, podloudné šejdíře. "Až ty prijdeš před súd pánů pána, nepomože ti výmluva žádná. Nebe za peňáze není, tam je chudák cisarovi rovný."
A jeden verš na závěr. Obdivovaní ekonomičtí experti nevymysleli zatím nic moc nového. "A pán nás sužuje, platu neulevuje, z roka na rok daněčky zvyšuje."
Tečka nakonec. Stále aktuální lidová moudrost: "Načo nám tituly, keď nie to v kebuli."
