Enom cigáni nekradli

Jedna nepěkná věc sa zváďala na cigány; že sú zlodějé. Omlúvám ich. Nekeří to měli v krvi od narození, ale nekdy kradli iní a zváďali to na cigány. Dyž sa nekomu ztratilo z králíkárny zvířátko, tak to udělali cigáni a kolikrát to pravda nebyla.

Áj u Martinců v Pozlovicách sa ztrácaly slépky a zloděja né a né lapnút. Obecní policajt to zváďál na cigány a hajný súdíl, že to može byt schoř nebo liška. A tak pozlovští flintaři chodili na číhanú. Ve dňe ke skale na Větrník na lišky, večér číhali v dědině na schořa. Dlúho nic nechytili. Až jednúc přeca! Počúvajte, jak ho lapili!

Francek Martincúj měl ít k asendě. Chlapisko býl z něho pořádný, ale tancovat ešče neuměl. Řekl si: "Než mňa komis odvede, tak sa to naučím!"

V Pozlovicách byla muziga. Tak hybaj na muzigu! Najprv ne a ne sa roztočit. Legruti sa z něho ušklebovali, že má křivé nohy. Teprú před púlnocú mu to trochu šlo. Začínalo sa mu to aj lúbit, ale muziganti sa už rychtovali dom. Tak šél aj Francek. Bál sa tlúct na vrata, tož šél humnem. Noc byla teplučká. Sédl si na zahradě na březovú lavečku, aby si vydýchál z plúc prach. Najednúc v plotě kúšček od něho zapraščaly šprlata. Na mú dušku! Nejaká černá postava lézla ďúrú v plotě. Polekál sa. Byla právě půlnoc a postava šla od kerchova rovnú k chlévcu. Potem zavrzaly dvérca a začaly gdákat slépky. Teprvá včíl Francek poznál, že to néni strošidlo, ale že je to slepičí zloděj! Skočíl k chlévcu, zašprajcovál dvérca palicú a utěkál dom obudit mladšího bratra, aby šél vartovat zloděja zavřeného ve chlévcu. Potem leťél pro obecního policajta. Ten vzál laterňu a šli na zloděja.

Ve chlévci bylo ticho tajak na kerchově. Áj slépky byly potichučky.

"To tam zloděj nebude, ten dál do noh!" pomyslél si policajt. "Ale kady mohl zdrhnút?" "Naozajst tam mosí byt!" pravil Bohuš a pomalúčky oddělávál palicu a policajt otevírál dvérca… Najprv prostrčíl do chlévca laterňu a potém načuhovál jedným okem, druhým a potém zakřičál: "Lesti si tam, tož vylez ven!" Ale zloděj nevylézál. Ve chlévci bylo furt ticho. V kútečku bylo cosi černého a skrčeného. Hlavu to mělo mezi nohama . . .

Když policajt posvítíl zlodějovi do ksichtu, zakřičál: "To si ty, stará Babušo?"

Stákryš, víte, kdo to býl? Policajtova žena! Policajt na druhý deň ani nebubnovál, ale všeci to věděli, že nekradú enom cigáni!