(IV.)

Při Betlémě na salaši,
tam se ovce dobře pasí,
požeňme tam bratrové
na ostruží zelené.

Tam se budú ovce pásti,
my si možem oheň klásti,
tam si možem zatopit,
obuchem si zatočit.

Na mú kušu, to je zima,
zašla by se nám peřina,
k tomu kožuch valašský
aj bačkory s podvazky.

Bačkory se roztrhaly
a krpce se rozsmýkaly,
nastala tuhá zima,
ledajaká novina.

Mikšu s Jankem noste drva,
neboť nám ich bude třeba,
aj ty malý Vavrúšku,
v roztrhaném kožúžku.

Ty, Doroto, kašičku vař
a na másle dobře usmaž,
obětovat děťátku
tom malém Jezulátku.

Běžte ovce zavírati,
keď mosíme ráno vstáti,
keď mosíme ráno vstát,
na rosnú trávu vyhnat.

Nechme, bratrové, toho spívání,
keď bysme si trochu podřímali.

Kuku, kuku, chaso vzhůru,
poďme chlapci ku Betlému,
poďme chlapci k Betlému,
gde zezulky kukajú.

Anděl se im ukazoval,
velkú radosť oznamoval
řka: pastýři stávajte,
k Betlému pospíchajte.

Narodil se nám Spasitel,
všeho světa vykupitel,
narodil se v Betlémě,
leží nahý na seně.

Mičulo, drbni tam Vaculu,
ať skočí na jeden skok!
Vaculo, skok –
a kerý ťa čert dere?
Snáď vlk nám ovce bere?!

Tys myslél, dyž koza zabřeščela,
že hlas anděla?
Dám ti metos,
zgrgneš letos!
Já se tě nebójím nic,
dám ti za ucho a odskočím od tebe pryč.

Zdráv buď, bačo Vaculíku,
navař kaše na rendlíku
a ty flastr medu, medu,
Ježišku koledu.

Vezňa krpce na ramena
poběhneme do Betléma
a ty Tomšu s Mikulú,
dones ty nám brynzulu.