Jožka Baťa

27. září 1903, Zlín — 13. října 1943, Zlín

Národopisec, sběratel. Osobnost kulturního života ve Zlíně na počátku čtyřicátých let 20. století. Sběratel starých fotografií dokumentujících podobu předbaťovského Zlína. Podstatná část jeho rukopisu s názvem Významné události, paměti a pověsti zlínského kraje vyšla ve sborníku Zlínsko od minulosti k současnosti. V roce 1940 mu vyšla v nakladatelství Bohumil Siegel sbírka Vánoční koledy strýca Jozefa Cekotového ze Zlína.

ukázky z tvorby

Pochválen buď Ježiš Kristus…!

Daj Bůh ščestí, milí páni,
aj vám všeckým dobrým lidem.
My k vám přistupujem,
dobrý deň vám vinšujem.

Ze vší naší uctivostí
tak nás milo poslúchajte,
všeckéj práce zanechajte.

Já si zavolám na bratra Kubu,
vytluču mu pět zubú.
Hurdy, burdy!

Ej, pane, keď voláš,
jako praví zřídka Tomáš.
Jako straka hlasu nevydá,
pokáď pokrmu nemívá.

Ej, Valento, stávaj zdola,
tuším, že nás gdosi volá.
Nech mne, bratře Bartošku, spáti,
neb slyším anděly v nebi spívati.

Poďme, poďme, vyslyšme slovo Páně
od anděla zvěstované.

A gde jdete od stáda?
Šak to néni žadná pravda.
Co ste kolvěk slyšeli,
to všecko pletky a klebety byly.

Já včil idu z Betléma
do Jeruzaléma,
nic tam slýcháno nebylo,
to enom stará baba spléskala,
aj tú sem vzál do pekla,
ha–ha, ha–ha.

Běž, prašivče, do propasti,
nesváďaj lid z dobréj cesty.

Enom vy se, pastúškové, berte,
z dobréj cesty nescházejte.
Zde máte také znaméní,
velikú jasnosť na nebi.

Kterak ti, staříku, říkají?
Ménem Jozef nazývají.

Už ti, Jozefe, z gruntu svého srdce vyjevím,
až si drobet klobúka na hlavě popravím.
Už sme vyhnali kozlence aj barany,
by si do svých žalúdkú potravy hledali.
Můj pak bratr Bartošek počal husličky štemovati,
tancovaly kozlátka aj ovčičky.

Já sem se toho blesku přenáramně ulek,
dal sem se v útěk.
Za to vás, milí pastúškové, prosím,
pomožte mi túto pěsničku spívati:

(…)

(ze sbírky Vánoční koledy strýca Jozefa Cekotového ze Zlína)

(IV.)

Při Betlémě na salaši,
tam se ovce dobře pasí,
požeňme tam bratrové
na ostruží zelené.

Tam se budú ovce pásti,
my si možem oheň klásti,
tam si možem zatopit,
obuchem si zatočit.

Na mú kušu, to je zima,
zašla by se nám peřina,
k tomu kožuch valašský
aj bačkory s podvazky.

Bačkory se roztrhaly
a krpce se rozsmýkaly,
nastala tuhá zima,
ledajaká novina.

Mikšu s Jankem noste drva,
neboť nám ich bude třeba,
aj ty malý Vavrúšku,
v roztrhaném kožúžku.

Ty, Doroto, kašičku vař
a na másle dobře usmaž,
obětovat děťátku
tom malém Jezulátku.

Běžte ovce zavírati,
keď mosíme ráno vstáti,
keď mosíme ráno vstát,
na rosnú trávu vyhnat.

Nechme, bratrové, toho spívání,
keď bysme si trochu podřímali.

Kuku, kuku, chaso vzhůru,
poďme chlapci ku Betlému,
poďme chlapci k Betlému,
gde zezulky kukajú.

Anděl se im ukazoval,
velkú radosť oznamoval
řka: pastýři stávajte,
k Betlému pospíchajte.

Narodil se nám Spasitel,
všeho světa vykupitel,
narodil se v Betlémě,
leží nahý na seně.

Mičulo, drbni tam Vaculu,
ať skočí na jeden skok!
Vaculo, skok –
a kerý ťa čert dere?
Snáď vlk nám ovce bere?!

Tys myslél, dyž koza zabřeščela,
že hlas anděla?
Dám ti metos,
zgrgneš letos!
Já se tě nebójím nic,
dám ti za ucho a odskočím od tebe pryč.

Zdráv buď, bačo Vaculíku,
navař kaše na rendlíku
a ty flastr medu, medu,
Ježišku koledu.

Vezňa krpce na ramena
poběhneme do Betléma
a ty Tomšu s Mikulú,
dones ty nám brynzulu.

(ze sbírky Vánoční koledy strýca Jozefa Cekotového ze Zlína)

(V.)

Rád bych šél k Betlému
k Ježišku malému,
letos nemožu,
letos nemožu.

Až na rok já půjdu
Ježiška navštívit,
mám doma zezulku
a k tomu křepelku,
to mu odvedu.

Jak tá zezulička
bude vítat Ježiška,
u jesliček bude sedávat,
líbezně mu bude kukávat:
Kuku, kuku,
zdráv buď Ježišku.

Jak tá křepelička
bude vítat Ježiška,
u jesliček bude sedávat,
líbezně mu bude spívávat:
Pět peněz, pět peněz,
ať sme všeci v nebi dnes.

Divili se, co je to na nebi, na zemi,
hej, hej, hej, na nebi.
Při Betlémě na salaši,
hej, hej, hej, na salaši.

(ze sbírky Vánoční koledy strýca Jozefa Cekotového ze Zlína)

(VIII.)

Hore pastúši,
Kubo, Matúši,
ty klímáš,
co na nás voláš,
spáti nám nedáš,
dojímáš.

Oj, Bárto, bratře,
pověz mi krátce,
co děláš,
zda-li před vlkem,
neb před medvědem
utíkáš.

Běžím s radostí,
s velkú pilností
mezi vás:
Narodíl se nám
a přišél jest k nám,
král pán náš
Mesijáš.

Jestli ty to lžeš,
šak to dokážeš
snadno dosť,
leží v Betlémě,
v chlévě na seně,
vzácný hosť.

Vem ty, Kubo, trúbu,
naštymuj si hubu
k trúbení,
trajla-la silsum-trum-
trum-trum,
silvum dujdána.

Pěkně srovnaná,
naštemovaná
muzika,
trajla-la silsum-trum-
trum-trum,
silvum dujdána.

(ze sbírky Vánoční koledy strýca Jozefa Cekotového ze Zlína)

(IX.)

Stávaj, šedý Kubo, pobízám ťa,
jak ťa hlobnu kyjem, obudím ťa.
Ach, nechaj mne, bratře, dříme sa mi,
nedávno sem přišél za ovcami.

Utěkaj, utěkaj, cosi hen je
velice světlého při Betlémě.
A gde je, a gde je, ukaž mi to,
ať se já podívám také na to.

Na mú milú kušu dodělal sem,
halenu aj krpce roztrhal sem.
Z večera je zima bez haleny
a z rána mráz bývá, krpcú néni.

Co si my ubozí včil počneme…

Daj Bůh ščestí, milí páni,
šak sem nebýl dávno s vámi,
cosi se nám zdálo,
že máme ovec málo.

Copak ty chceš, bratře milý,
aby sme si poskočili?
S nožky na nožku,
poskočme si trošku.

Strkajte páni ruky do míškú
a dávajte dary Ježišku.

(ze sbírky Vánoční koledy strýca Jozefa Cekotového ze Zlína)