Pochválen buď Ježiš Kristus…!

Daj Bůh ščestí, milí páni,
aj vám všeckým dobrým lidem.
My k vám přistupujem,
dobrý deň vám vinšujem.

Ze vší naší uctivostí
tak nás milo poslúchajte,
všeckéj práce zanechajte.

Já si zavolám na bratra Kubu,
vytluču mu pět zubú.
Hurdy, burdy!

Ej, pane, keď voláš,
jako praví zřídka Tomáš.
Jako straka hlasu nevydá,
pokáď pokrmu nemívá.

Ej, Valento, stávaj zdola,
tuším, že nás gdosi volá.
Nech mne, bratře Bartošku, spáti,
neb slyším anděly v nebi spívati.

Poďme, poďme, vyslyšme slovo Páně
od anděla zvěstované.

A gde jdete od stáda?
Šak to néni žadná pravda.
Co ste kolvěk slyšeli,
to všecko pletky a klebety byly.

Já včil idu z Betléma
do Jeruzaléma,
nic tam slýcháno nebylo,
to enom stará baba spléskala,
aj tú sem vzál do pekla,
ha–ha, ha–ha.

Běž, prašivče, do propasti,
nesváďaj lid z dobréj cesty.

Enom vy se, pastúškové, berte,
z dobréj cesty nescházejte.
Zde máte také znaméní,
velikú jasnosť na nebi.

Kterak ti, staříku, říkají?
Ménem Jozef nazývají.

Už ti, Jozefe, z gruntu svého srdce vyjevím,
až si drobet klobúka na hlavě popravím.
Už sme vyhnali kozlence aj barany,
by si do svých žalúdkú potravy hledali.
Můj pak bratr Bartošek počal husličky štemovati,
tancovaly kozlátka aj ovčičky.

Já sem se toho blesku přenáramně ulek,
dal sem se v útěk.
Za to vás, milí pastúškové, prosím,
pomožte mi túto pěsničku spívati:

(…)