Jak se cigán učil jezdit na kole

Ludkovští cigáni byli pořádnější, než jejich sousedé v Březůvkách a v Řetechově. Ani nekradli, ani nechodili po žebrotě. V biskupické cihelně si vydělali korunky a postavili si za dědinů k luhačovskému dvoru pěkné domky. Ty měly aj okna a dvérca, aj komíny!

A jeden z mladších cigánů chodíl aj do školy a dyž ju vyšél, chodíl také do práce a gazdovál na jízdní kolo. Ludkovjané sa tom moc divili a pravili: "To dáme do novin! Mladý Daňa bude prvním cigánem, který sa naučíl jezdit na kole!"

Ale dlúho to v novinách nebylo. Cigánky z řetechovských Brdů naučili Daniela místo jezdit na kole, chodit na Maleniska do hospody a tam cigána ocigáněly, že mu peníze na kolo už nezbyly.

Jednúc uviďél ludkovský Daniél v Luhačovicách stát na ulici jízdní kolo. A nikoho u něho!

"To ho tady kdosi zapomňél!" povidá si Daňa sám pro sebe. "Má tady stát, dyž má kolečka? Vypoščám si ho. Vyzkúšám to, jak sa na něm pojede..."

le daleko nedojál. Kúšček daléj začál vanglovat a než řidítka vyrovnál, už byl v chlapovi. Vrazíl do něho zezadu a převrátil ho. Také cigán búchl na zem a řízl sebú rovnú do kravinca.

Tomu Luhačovjanovi sa na chvílu zarazil dech, když dostál šupu do páteře a cigán sa motal v kravinci dokola jak žentúr a hergotoval na tu krávu, aj na to kolo, aj na toho chlapa.

Když sa oba postavili na nohy, Luhačovjan sa nafúkl zlosťú tajak morák a zakřičál: "Cigáne, neumíš zvónit?"

Cigán vykulíl oči a vybřéskl: "Ty trúbo jedna. Zvónit umím. Ale jezdit sa teprv začínám učit!"