Jak zbojník Vojtek se šenkérků tancovál

Stávala v Liptáli hospoda, pravilo sa jí Kleskova. Vykládalo sa o ní, že to bývala zbojnická hospoda. Že si ju za zbojnické peníze postavili, aj v ní gazdovali aj sa tam schodili a peníze si dělili.

Ale potom kterési zbojníky pochytali portášé a ti ostatní utékli do hor. A po rokoch přišla na tú hospodu hospodská. Byla eště mladá, ale velice tlustá a moc ráda tancovala.

Jednúc na hody tam hráli muziganti, ludí byla plná hospoda, tancovali, popíjali, veselo bylo. A naraz přijelo dvanáct chlapú na koňoch. Seskákali z nich, vešli do šenku a poručili si vína. Urostlí byli, vysocí a krásní, aj krásně vystrójení jak páni – červené dolomány, zelené župice se stříbrnýma gombíkama, kolem pásu stříbro na hedbávných šnůrách. Porúčali muzigantom a házali měděné peníze do cimbála hrsťama, nečítaja. Tolik jich měli. Však to byli zbojníci.

Podle muzigy sa vykrúcali a tancovali jak panenky. A nájlepší tančíl ten nájsilnější z nich, zbojnický kapitán, celý v červeném. Jmenovál sa Vojtek. Vzál do kola tú mladú šenkérku a vytáčál a vyhazovál ju fryško. Ostatní zbojníci sa chytli kolem krku, stúpli si okolo, dupkali a výskali podle noty. Po chvíli začál Vojtek zpívať. Ale to nebyla pěsnička ledajaká! Jak zpívál, tak ostatní zbojníky komandovál a porúčál jím, co majú kde vzít. Taková to byla pěsnička:
"Janíčku, Janíčku, namasť pilku lojem,
hospodskéj na hůře truhlicu rozřežem.
Truhlicu rozřežem, tolary vyberem,
bude jich ve stříbře kožeňák nejeden."

A jeden ze zbojníkú utěkál na hůru a vybrál tam truhélku stříbrňáků. Vojtek pokračovál:
"Ve sklepě sú bečky s vínem třeťorokým,
hoď jích, Kubo, přes sedla koníčkom hospodským,
Koníčkom hospodským, nalož jích přes sedlo,
slaninu jím podlož, co by jích nehnětlo."

Druhý zbojník vykúlál ze sklepa bečky s vínem a po cestě přibrál v komoře slaninu.
"Slanina v komoře, jalůvka na dvoře,
aj tú žeňte do hor, budem sa mět dobře.
Budem sa mět dobře, na tých našich kopcoch,
vemte aj klobáse na dlúhých bidélcoch.
Ke džbánku vínečka néni nad klobásu,
a je jí tam každém třikráť kolem pásu."

Další zbojník šél otevřít udírňu a sdělál z bidélek klobásy, však byly eště teplé. Jeho kamarád odvédl strakatú jalovičku. A vevnitřku v hospodě pokračovál ohnivý tanec. Celú noc Vojtek vytáčál šenkérku, že sa jí hlava krútila.
"A tož, Juro Stankůj, už ty koně cajkuj,
a ty, moja šenkérečko, ty mně pěkně tancuj.
A vy, muziganti, vy mně pěkně hrajte,
a vy, moji kamarádi, koně vyváďajte.
Mojého vraníka, teho mně sedlajte,
pod zeleným hájem, tam na mňa čekajte.
Nejezděte cestú, jeďte dúbravama,
já sednu na koňa, pojachám za vama."

Blížilo sa ráno. Ostatní zbojníci odváďali koně z maštale do hor. Jednoho vraného nechali u hospody, osedlali ho a připravili Vojtkovi. Eště jím zazpívál, aby na neco nezapomněli:
"A ty, Juro, vynes ovsa pro koníčky,
coby jim nebyly těžké podkovičky.
Zbojníkovo štěstí sedá s ním na koni,
když je kůň lehunký, ani čert ho nedohóní."

A šenkérku vyhazovál vysoko, až do tla, aj co byla těžká, však byla tlustá. Až radostně jojčala.
"Tancuj se mnú zhusta, šenkérečko tlustá,
ostane ti maštal aj komorka pustá.
Dneskaj je sobota, zitra neděla,
napékla gazděna s tenkú kůrkú chleba.
Chleby z bíléj múky na polici voní,
poskoč, Ondro, s žochy do komory pro nich.
A vy, páni dobří, se mnú sa napijte,
a vy, moji kamarádi, na koně sedajte."

Aj oves pro koně pobrali a chlebové bochníky pro sebe, aby měli co přikusovať k téj slanině a ke klobáskám. Jak zbojníci posedali na koně a odjížďali do hor, Vojtek sa počál lúčiť :
"Pojedu za vama, enom sa rozlúčím,
enom sa ěště raz s šenkérků zatočím
Šenkérečko tlustá, dokola sa zatoč,
do džbánka bílého vínečka mně natoč.
Do džbánka bílého, teho holbového,
pěkně jsme dočkali, ej, rána bílého."

A věru, že slunečko už vychodilo zpoza hory. Muziganti skládali inštrumenty, zábava končila.

Vojtek zanotovál poslední verš:
"Už sa s tebú lúčím, ruku ti podávám,
sbohem tu ostávaj, já už jedu k horám
Hop, jedu na koni, budu si vzpomínať,
jak umí šenkérka liptálská tancovat."

Dozpívál, skočil na vraníka a už ho nebylo. Až odjél, po chvíli sa teprú šenkérka aj ludé v hospodě vzpamatovali. Ale už sa nedalo nic dělať. Zbojníci byli pryč a hospoda vyrabovaná!