Jazyk žurnalistiky a dopisovatele

Naslouchejte ve vlaku, v elektrice, na trhu, v továrně, v hostinci, na sportovních hřištích rozhovorům lidí. Shledáte, že mluví prostým, jednoduchým jazykem.

Představte si, že to jsou vaši čtenáři. Čtenáři novin. Představte si, že je vaší povinností zpraviti je o všem možném na světě v jejich prostém a jednoduchém jazyku, ale tak, aby byli vaší zprávou zaujati. Ba více: chcete-li vykonati více nežli podat zprávu (anebo – což je smrtelným hříchem – popsati pouze papír –), chcete-li probudit srdce a vykonat čin, musí býti vaše řeč prostší nežli nejprostšího z nich a proto umělečtější nežli jazyk básníka.

Naše vysoké školy (university a techniky a ovšem také ony, jež jim předcházejí) mají na svědomí hlubokou roztržku mezi tenkou vrstvou vzdělanců a širokými vrstvami lidu proto, že své odchovance nenaučily psáti tak, aby jim lid rozuměl. Toto ostatně není znakem jen našich vysokých škol – je to znakem všech škol Evropy. Je to kletba minulosti, světa dávno mrtvého, dob, v nichž vrstva vzdělanců žila ve svém vlastním světě, uzavřeném zámky latiny a řečtiny. „Vzpoura davů“ se projevila tím, že se otočily zády k vzdělancům vyšlým z tohoto světa (a krásného světa) naslouchajíce hlasům, jimž rozuměly a – poslouchajíce je. Ve věčném zápase o vedení zvítězí, kdo je srozumitelnější. Nezapomeňte na to, ať píšete cokoliv.

Užívejte co nejméně slov cizích a vyhněte se na sto honů slovům abstraktním (kdo najde dobrý český výraz pro pojem „abstraktní“?). Není horšího jedu zamořujícího mysl čtenáře, nežli abstrakta a článek jimi přeplněný. Představte si větu: „Theosofické problémy v integrálním nacionalismu“, nebo jinou: „Sociální účinky historického materialismu“. Abstrakta jsou jako mlha, z níž se vynořují slova jako obludy nejasných tvarů a nejasného obrysu, jejichž obsah si každý představuje jak chce. Nikdo dosud vědecky neprozkoumal, kolik viny mají na bohapusté zmatě, zmítající světem abstrakta, pod nimiž si každý představuje co chce a hubící v zárodku jakoukoliv možnost lidského dorozumění. Socialismus! Kapitalismus! Individualismus! Kolektivismus! Chartismus! Idealismus! Materialismus! Tradicionalismus! Zatracené -ismy! Ubohý Evropan (a ovšem také Američan) se v nich motá jako moucha v pavučině, zápasící zoufale o osvobození a zamotávající se tím více do zrádného přediva.