Kalendář

Kalendář na stěně — to byl jen obrázek
moře, kam rok co rok pod obzor prosincový,
za který odpluly dny plné otázek,
jsme s lednem připnuli podobný konvoj nový.

Tatínek nevnímal čísla /ať červená,
ať černá/ s pečetí jmenin či narozenin.
To, co nám někdo dal, vkládal mu do jména,
a věkem nevážil hodnotu lidských cenin.

Neměl rád neděle z božího přikázání:
byly jak ony dny, kdy rýhou v jeho dlani
stékala s kašlem krev do důlku pro mince…

Mám jeden kalendář — a černé číslo u dne
druhého prosince čtyřicet šest v něm rudne,
jak slzu rozmazal za obzor, k mamince…