Básník, beletrista, překladatel z arménštiny, bulharštiny, korejštiny, maďarštiny, rumunštiny, slovenštiny, autor výborů starořímské a české milostné lyriky. Pocházel z dělnické rodiny, dětství a mládí prožil ve Všetulích, místní části Holešova. V roce 1941, kdy maturoval na holešovském gymnáziu, utrpěl vážný úraz s doživotním poškozením páteře. Po válce začal studovat psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Materiální nedostatek jej přinutil souběžně pracovat v různých manuálních profesích. Studia nedokončil, vrátil se do Všetul a krátce pracoval ve zdejší továrně na nábytek. Poté žil z invalidního důchodu. V roce 1948 se přestěhoval do Prahy, kde o pár let později nastoupil jako nakladatelský úředník a korektor v Technickém vydavatelství. Pak působil v sekretariátu Svazu československých spisovatelů, od roku 1959 až do důchodu jako redaktor v nakladatelství Československý spisovatel. Verše, překlady, eseje, recenze a články publikoval v Literárních novinách, Květnu, Hostu do domu, Práci, Rudém právu či Lidové demokracii. Společně s Věrou Thořovou sestavil výběr textů lidových písní z Čech a Moravy, kde je několik písní z Valašskokloboucka a Luhačovicka. Vyšel v roce 1975 pod názvem Vonička lidové poezie.
Vydal řadu básnických sbírek: Řeka pod okny (1956), Hnízda na vodě (1959), Ptáci nad Atlantidou: verše z let 1959–1961 (1963), Snímání podob (1966), Rodokmen (1969, výbor), Pod útokem hvězd: verše milostné (1970, výbor), Svatá rodina (1972, 1987), Prosby o milost (1975, výbor), Pláňky (1977), Tatínkovy ruce (1978), Vodopád (1979), Otisky prstů (1980, souborné vydání), Cirkus (1981, 1989), Básně (1981, výbor), Neodpustky (1982), Sonety (1983, výbor), – a neopouštěj nás (1984, výbor), Svatební dar (1985), Ars poetica: verše z nemoci (1988), Pantumy o marné lásce (1989), Dny a dna (1990).
Z překladů: Chryzantémy (starokorejská lyrika, 1958), J. Čarenc: Sladký ohnivý svět (1962, s M. Bouškovou a L. Motalovou), Věčná slova země zelených hor (starokorejská lyrika, 1967), Tudor Arghezi: Závěť (1971), Jižní vítr. Deset bulharských básníků (1974, s dalšími), Mladý den. Deset slovenských básníků (1975, s dalšími), Dunajské strofy. Deset maďarských básníků (1976, s dalšími), Chryzantémy ze země zelených hor (1976), M. Válek: Domov jsou ruce (1983, s J. Kintnerovou), Opakování ohně (1983, s L. Paterou a J. Žáčkem), Bulharská poezie 20. století (1983, s dalšími), V. Rakovski: Jak plachá voda (1984, s dalšími), J. Kostra: Erbovní znak (1985, s L. Paterou).
Uspořádal a vydal např. Tisíc polibků (starořímská milostná lyrika, 1973, s V. Thořovou), S. K. Neumann: Ve znamení ženy (1980). Jeho básně jsou součástí sborníků Almanach Květen (1956), Básnický almanach (1973, 1974) a Souhvězdí Aurory (1977).
