Straussův valčík

Ticho, když padá sníh — a jako vlna
pod ledem zněla hudba zasklená.
V zácloně plula z těl jen ozvěna
a větrák z žaber pouštěl bílá mlna.

A na vojáka v světle namodralém
z plynové lampy sypaly se z tmy
vločky jak na plese, kde za hrstmi
smetí se motá maska smrti sálem.

Ten voják byl můj tatínek. A v krvi
jsem plul mu já, jak v sklence na lodi
když rybí prach s tou lodí závodí.

Dodnes se bojím vstoupit tam, kde zní
hudba jak vodní hadi líbezní
— jako bych chodil s pachem chlévské mrvy.