Svatá rodina

Jdi, napiš báseň, nemáme co jíst.
Věšela pleny. Měla nad kolena
vzepjaté šaty, na kterých schla pěna
tam, kde jak šperk se nosí zlatý list.

Umyl jsem nože. Čistá voda z nich,
když odtékala, v dřezu zachroptěla,
jak do křeče když vplynou nahá těla.
Na dně zbyl hadr z šatů svatebních.

A v této básni na půjčená slova
chci chytit z hrdla kanárka, jenž klová
do prázdné misky, místo zpěvu krev.

Budou z ní porce jako malé hroby.
A já snad budu nucen na nádobí
vzít hadr z šatů šitých na rakev.