kaluž

ta mizerná špinavá kaluž
– obešli jsme ji každý
z jedné strany
a já šel tam a ty
tam

drzý svět a tvář
pokorná

v místnosti, kde je všechno na dosah
– kobliha, číšník i záclona
ze štiplavého kouře
v místnosti plné novorozeneckého pláče
hrbí se ve váze kytka s tak dlouhým stonkem
že bych tě na ní mohl v mžiku oběsit

– ale já si raději lámu hlavu:
jestli tě ještě znám
jestli se svět skládá jen z místností
menšího a většího významu
jestli je naše mlčení tak silné
že pohřbí pláč naší nenarozené dcery – – –

kráčíme vedle sebe
– drzá tvář a pokorný svět

a pak
– mizerná špinavá kaluž