O propadłém mjestě

Modz vám toho neřeknu. Uš si to nepamatuju. Víte, prf se ídávały zapomínky a to gde kerá była se zedła, atoš se to pozapomínało.
Ale vykłádało se ledačeho. O tom Milošovi, jag jezdíł na ohnivém kočáře, a o tech strašidłoch fšelijakýh a o pokładoch. Oh jej, było toho!
O tom propadłém mjestě sem také słyšéł. Menovalo se Kosov a było tam negde jak se ide g Hvoznéj. Było prý to pjekné mjesto a dozď hrubé, tajak třebaz Zlín nebo Vizovice. Ale cosi tam ti lidé uděłali, neco špatného a to mjesto se cełé propadło. Aj s něma. Za trest!
Proč to było nebo jak, to už vám neřeknu. Enom vím, že to było veliké mjesto, Kosof se menovało, že mjeło aj kostel a že se propadło, a že ešče fčil tam lidé słýchávajú zvónid zvony s teho kosteła. Slyšet prý to zvónění ze zemje a to enom jednúdz za čas.