Příště Egypt

Na letošní prázdniny se moje žena dlouhodobě a systematicky připravovala. Řekl bych, že se na ně těšila víc, než její žáci osmáci. Už od školního pololetí v lednu přijížděl obden poštovní nákladní kurýr a v útrobách našeho domku mizela jedna objemná krabice za druhou. Poštu si vzájemně neotvíráme, takže mi nezbylo, než čekat, až se žena podřekne, co to vlastně naobjednávala. Časem jsem postřehl, že naše knihovna se významně obohacuje o svazky pojednávající o starém Egyptě: Tutanchamon, Vražda Tutanchamona, Král Tutanchamon a jeho nová tvář apod. Jednou jsem našel na stole rozprostřenu velkou mapu Egypta a jen jsem uznale pokýval hlavou, jak poctivě se po letech kantoření stále žena chystá do svých hodin zeměpisu.

Leč červíček pochybností začal ve mně hlodat. Nedá se vyloučit, že ta osoba mě chce vylákat na nějaký riskantní zájezd do delty Nilu a do veder pod pyramidami. To teda ani náhodou. Sotva funím při zdejších pětadvaceti, a při třiceti stupních jsem poloviční mrtvola. Není to tak dlouho, co se v Nilu utopila loď se zahraničními turisty, a smočit se v jeho vodách znamená pro našince zdravotní problémy nadosmrti, což ale nemusí trvat nějak zvlášť dlouho. Vyloučeno, nikam nejedu. A co bych tam jedl? Kde by se v Egyptě vzalo vepřo knedlo zelo, dršťková, klobásek, ovárek, bůček, sekaná, gulášek, zelňačka a tyhlety všechny moje bufetové dobroty? Pivko je tam nehorázně drahé, v přepočtu okolo stovky, což mě zajímá mnohem víc než nějaký Tutenkámen a Tamtenkámen. Rozžhavené jehlany a zlověstné veletoky nepřipadají do úvahy! - Ale mlčím jako faraónův hrobeček, protože nechci rozbouřit poklidné vody domácí…

No jo, jenže přišel 1. červenec a z poštovních krabic se začaly vyjevovat tajnosti. První vylezla váha a hned prý abych já vylezl na ni, taktak že jsem ji neztrhl a neumlčel definitivně. Následovala jakási digitální vážka kuchyňská, žena bryskně odečetla hmotnost talířku, dosud jsem byl uvyklý jíst z většího. Pomocí kalkulačky v jejích rukou jsem se dověděl, že jsem právě posnídal 5 000 kJ, což jsou ¾ celodenního příjmu potravy, chci-li zhubnout. (Kdo říkal, že trvám na hubnutí?!) Pak se vyklubala nová pánev, v naší kuchyni už asi pátá. Tahle prý je ale nade všecky dosavadní, protože potrava na ní připravená zaručí moji dlouhověkost. V příštích balíčcích byla řada kněh úctyhodných titulů: Harmonie energií pro všední den, Zdraví z přírody, Léčebné síly v nás, Strava, která léčí, Krok za krokem ke štíhlé linii atp. Pak se vyrojily preparáty typu koenzym Q 10 nebo pangamin, což je výtažek z piva v tabletách, kam se hrabe na pivíčko z ledničky. Nakonec vypochodovala zelená piksla původem z Ameriky, prý nápoj lásky, zásilka vybavená šejkrem, v němž mi žena dvakrát denně připravuje sušený drcený zelený ječmen rozkvedlaný s vodou, tekutinu nevábného vzhledu a mdlé travnaté chuti, protože prý mne má ráda. Ze zahrádky denně přináší škopek malin a rybízu, tam je vitamínů až běda (moje námitka, že chybí vitamin S čili slivovička neboli tzv. halůzková, akceptována nebyla). Meloun je údajně ohromně zdraví prospěšný, protože čistí ledviny (ještě nikdy jsem se nevymočil radostněji, než po půllitru polešovického rýňáčku). A banán zastoupí bůček co do živin asi čtyřnásobně. Tož tak.

Včera jsme měli hosty. Kamarádka mé choti Eva se právě vrátila z cest a zarecitovala ódu na Egypt. Pyramidy, Alexandrie, Asuán, oázy v poušti, čtyřhvězdičkový parník na řece, pětihvězdičkový hotel v Káhiře, hošíci nepřetržitě leštili zábradlí, umyvadla, sprchy, stlali postele, předháněli se v předklonech. A co strava?, opáčil jsem a očekával odpověď pohybující se v oblasti dysenterie, křečovitých průjmů a totálního vyhladovění. Fantazie, pravila Eva, fotbalové hřiště plné vybraných jídel evropské kuchyně i slovutných specialit kuchyně arabské, prohýbající se švédské stoly, selátka, jehňátka, párečky a jiné dárečky, desítky druhů pečiva, exotické polévky a saláty, pitiva, co hrdlo ráčí, pohostinnost nevídaná, export, import, svody k prostopášnosti v jídle téměř starověkého egyptského ražení.

Mezitím žena přede mne postavila misku s posledními mými dnešními pěti sty kilojouly a mně v tu ránu bylo jasno, že o příštích prázdninách jedu do Egypta.