Teda...
Řekl bych tož. Teda je vlastně to samé jako tož. (Neříkejme ale to samé, protože správně je totéž, což je to samé.) Tak teda - nechť je dnes na tomto místě řeč o úkonu tak významném, jako je čurba. Neboť bez čurby není života, to ale zcela vážně.
Co zveme čurbou? Vyplyne to následně ze souvislostí, ve slovníku spisovného jazyka budete hledat zbytečně. Najdete čurbes, akademici uvádějí, že je to zmatek a nepořádek, já tvrdím, že adekvátní slovo jest bordel, což mám doma všude. Kdysi Miroslav Horníček po týdenním společném bydlení v hotelovém pokoji s hereckým bardem Eduardem Kohoutem nalezl postrádanou ponožku v hrnku od kafe a nesměle opáčil: Mistře, neměli bychom přeci jen trochu uklidit? A Mistr svým sonorním hlasem národního umělce pronesl: Mirku, život je příliš krátký na to, aby se uklízelo. Tohoto moudra se držím a přijda domů, jen vesele prohlásím všudebordel všudebordel a užívám si příliš krátkého života.
Ale k věci. Dále můžete blízko čurbesu najít čury mury fuk. To je dle akademiků čarodějnické zaklínadlo. Taky se dohledáte slova čurat, uvádějí se i podoby načurat, počurat, vyčurat se, pod písmenem M můžete dokonce akademicky močit. Čurbu ve slovníku nenajdete. Takže oč jde? Když např. maluju, jde o malbu, seju-li, jde o setbu, o stavbu jde, když stavím, nikdo se nad tím nepodivuje. Teda o čurbu jde, když čurám, a nepodivujte se.
Přijde-li tohle na člověka akutně, pak je o zábavu postaráno. Znám z vyprávění jednoho přítele, jak směřoval na tzv. jezírka, kam se půl města chodilo v letním parnu koupat, když tu náhle přišlo nutkání. Bylo větší a větší a přítel Šuba věřil a doufal, že tuto prekérní situaci zvládne do chvíle, než se vnoří do jezírka. Už spěchal, už běžel, už spurtoval, aby to stihl, když tu náhle před ním hluboký příkop. Odrazil se, aby příkop přeskočil. Avšak ten odraz byl onou příslovečnou kapkou, co přeteče, a tak než dopadl na druhou stranu příkopu, počural se i posral (v akademickém slovníku to radši ani nehledám).
Jiná příhoda jiného přítele, jehož jméno si ponechám pro sebe, dokud si on pro sebe ponechá vysokou politickou funkci. Stalo se to dávno, byl tehdy poněkud výstředním mladíkem s nejrůznějšími ambicemi, o politických nevím. Říkejme mu teda P. D. jakožto Potenciálnímu Delikventu. Jeda tramvají, ucítil P. D. živě, že se schyluje k nejhoršímu. Spolehl však na svou pevnou vůli, což fyzicky vyjádřeno znamenalo ještě pevnější sevření obou hýždí. Šlo o to vydržet pouhou jednu zastávku a pár kroků k budově, v níž byl P. D. zaměstnán. Jsou chvíle v životě lidském, kdy - jak pravil Josef Švejk - i hovado zapláče. V té chvíli, o níž je řeč, však cestující veřejnost měla k tichému pláči o to dál, oč blíže se nacházela místu, kde stál přítel P. D., a naopak dávala hlasitě najevo své pohoršení nad tím, co všechno si dneska lidi dovolí. Prostorem se linul pronikavý zápach nikoli nepodobný odéru vesnické latriny. À propos - všimněte si, že máloco se line. Smrad se ovšem dokáže linout naprosto spolehlivě. - A tu se v mém příteli projevilo nadání budoucího politika, neboť prostý lidský pud sebezáchovy by v takové situaci totálně zkolaboval. P. D. se teda jal pohoršovati ze všech nejhlasitěji a nejvýbojněji. S výkřiky To je škandál! a Které prase? pátral po tom zlotřilci nosem i očima ve svém nejbližším okolí a jakmile tramvaj na příští stanici zastavila, zvolal: S dobytky dál nejedu! a vyskočil ven, zanechav uvnitř všechny, kdož nedorostli jeho talentu.
Teda, dostali jsme se příliš daleko. Řeč měla být o čurbě. Možná bychom v té souvislosti mohli připomenout nevídané politické dispozice jiného muže, který prozíravě, aby si naklonil voličstvo v nastávajících volbách, nechal jako úřadující starosta městečka Zvonokosy uprostřed náměstí postavit pánské záchodky, když do té doby mužové mladí i dospělí a staří čurbu prováděli téměř veřejně a kdekoli se jim zamanulo. Zde krásný příklad, jak volený zástupce lidu myslí na jeho blaho. I příklad toho, kudy by se mohl vydat nejeden kandidát blížícího se volebního klání. Byl by to přístup chvályhodný a konstruktivní a zajisté by o poctivých úmyslech kandidujících stran vypovídal v lepším světle, než různé početné a pohoršlivé aféry a kauzy. Anebo nežli šikmé poťouchlosti, kterých nehodlal trpět ani pan řídící, jenž na chlapecký školní záchodek s vyasfaltovaným žlábkem umístil ceduli: S důrazem nařizuje se, aby žactvo čurbu řádně před se směřovalo. Bude-li kdo šikmou čurbou souseda ohrožovati, bude tento exemplárně potrestán.
Příště Egypt
Na letošní prázdniny se moje žena dlouhodobě a systematicky připravovala. Řekl bych, že se na ně těšila víc, než její žáci osmáci. Už od školního pololetí v lednu přijížděl obden poštovní nákladní kurýr a v útrobách našeho domku mizela jedna objemná krabice za druhou. Poštu si vzájemně neotvíráme, takže mi nezbylo, než čekat, až se žena podřekne, co to vlastně naobjednávala. Časem jsem postřehl, že naše knihovna se významně obohacuje o svazky pojednávající o starém Egyptě: Tutanchamon, Vražda Tutanchamona, Král Tutanchamon a jeho nová tvář apod. Jednou jsem našel na stole rozprostřenu velkou mapu Egypta a jen jsem uznale pokýval hlavou, jak poctivě se po letech kantoření stále žena chystá do svých hodin zeměpisu.
Leč červíček pochybností začal ve mně hlodat. Nedá se vyloučit, že ta osoba mě chce vylákat na nějaký riskantní zájezd do delty Nilu a do veder pod pyramidami. To teda ani náhodou. Sotva funím při zdejších pětadvaceti, a při třiceti stupních jsem poloviční mrtvola. Není to tak dlouho, co se v Nilu utopila loď se zahraničními turisty, a smočit se v jeho vodách znamená pro našince zdravotní problémy nadosmrti, což ale nemusí trvat nějak zvlášť dlouho. Vyloučeno, nikam nejedu. A co bych tam jedl? Kde by se v Egyptě vzalo vepřo knedlo zelo, dršťková, klobásek, ovárek, bůček, sekaná, gulášek, zelňačka a tyhlety všechny moje bufetové dobroty? Pivko je tam nehorázně drahé, v přepočtu okolo stovky, což mě zajímá mnohem víc než nějaký Tutenkámen a Tamtenkámen. Rozžhavené jehlany a zlověstné veletoky nepřipadají do úvahy! - Ale mlčím jako faraónův hrobeček, protože nechci rozbouřit poklidné vody domácí…
No jo, jenže přišel 1. červenec a z poštovních krabic se začaly vyjevovat tajnosti. První vylezla váha a hned prý abych já vylezl na ni, taktak že jsem ji neztrhl a neumlčel definitivně. Následovala jakási digitální vážka kuchyňská, žena bryskně odečetla hmotnost talířku, dosud jsem byl uvyklý jíst z většího. Pomocí kalkulačky v jejích rukou jsem se dověděl, že jsem právě posnídal 5 000 kJ, což jsou ¾ celodenního příjmu potravy, chci-li zhubnout. (Kdo říkal, že trvám na hubnutí?!) Pak se vyklubala nová pánev, v naší kuchyni už asi pátá. Tahle prý je ale nade všecky dosavadní, protože potrava na ní připravená zaručí moji dlouhověkost. V příštích balíčcích byla řada kněh úctyhodných titulů: Harmonie energií pro všední den, Zdraví z přírody, Léčebné síly v nás, Strava, která léčí, Krok za krokem ke štíhlé linii atp. Pak se vyrojily preparáty typu koenzym Q 10 nebo pangamin, což je výtažek z piva v tabletách, kam se hrabe na pivíčko z ledničky. Nakonec vypochodovala zelená piksla původem z Ameriky, prý nápoj lásky, zásilka vybavená šejkrem, v němž mi žena dvakrát denně připravuje sušený drcený zelený ječmen rozkvedlaný s vodou, tekutinu nevábného vzhledu a mdlé travnaté chuti, protože prý mne má ráda. Ze zahrádky denně přináší škopek malin a rybízu, tam je vitamínů až běda (moje námitka, že chybí vitamin S čili slivovička neboli tzv. halůzková, akceptována nebyla). Meloun je údajně ohromně zdraví prospěšný, protože čistí ledviny (ještě nikdy jsem se nevymočil radostněji, než po půllitru polešovického rýňáčku). A banán zastoupí bůček co do živin asi čtyřnásobně. Tož tak.
Včera jsme měli hosty. Kamarádka mé choti Eva se právě vrátila z cest a zarecitovala ódu na Egypt. Pyramidy, Alexandrie, Asuán, oázy v poušti, čtyřhvězdičkový parník na řece, pětihvězdičkový hotel v Káhiře, hošíci nepřetržitě leštili zábradlí, umyvadla, sprchy, stlali postele, předháněli se v předklonech. A co strava?, opáčil jsem a očekával odpověď pohybující se v oblasti dysenterie, křečovitých průjmů a totálního vyhladovění. Fantazie, pravila Eva, fotbalové hřiště plné vybraných jídel evropské kuchyně i slovutných specialit kuchyně arabské, prohýbající se švédské stoly, selátka, jehňátka, párečky a jiné dárečky, desítky druhů pečiva, exotické polévky a saláty, pitiva, co hrdlo ráčí, pohostinnost nevídaná, export, import, svody k prostopášnosti v jídle téměř starověkého egyptského ražení.
Mezitím žena přede mne postavila misku s posledními mými dnešními pěti sty kilojouly a mně v tu ránu bylo jasno, že o příštích prázdninách jedu do Egypta.
