prodavači karafiátů

popsat to:

sotva narozené dítě
vyprskne bradavku
a samo se ti násilím vytrhne z náruče
proti své vůli
proti tvé vůli
proti vůli všech

popsat to jinak:

suché lístky za stěnou – roubovaným dřevem – křupou
zlověstně. zvenku –
zavytí bestie se roztříští o tvé žaludeční stěny. uvnitř –
teplo sálá z kamen, na dveřích jsou zajištěny oba zámky
obtloustlý ďábel venku, oddělen několika prkny
a ty v bezpečí. nebylo to naopak?
nebylo to naopak?
nebylo to náhodou
naopak?

– – –

do rukou nám dali:
prospekty, propagační materiály, cizojazyčné pověsti
pověry a horoskopy

ploužila ses shrbená snadno pojmenovatelným prostorem. slušelo ti to.
šála a kalhotky a oprýskaný lak
na palci u nohy. krůčky neohrabané – slova hluchého
– jako bys sakra ani nevěděla, kam jdeš.
v tu chvíli něco skončilo, kus krajiny odumřel a odloupnul se. mluvil jsem si pro sebe
– bylo to trapné. neslyšel jsem se vyslovit
jediné slovo, které by se na tomhle světě
nebylo bývalo už někdy narodilo. jediné slovo páchnoucí čerstvou
mateřskou krví

dohnal jsem tě. písečná bouře mě i s pouličními odpadky
přivála rovnou k tobě
mezi zuby nám skřípalo moře. sůl a špína a strach
skřípaly
šli jsme ruku v ruce a nikdy
jsme si nebyli dál

existují šifry. usazenina laciné sangrie, hrací kostka hozená tak, že se postaví
přesně na hranu, lepkavé srdce – skvrna na prostěradle. – ale jednu věc nám sdělili jasně, řekli nám:
nevěřte prodavačům karafiátů! rostou z chodníků a mizí
v ostrém popoledním slunci
mají dlouhé pláště a pod nimi – apage satanas – droboučké černošské děti
dovedou tancovat a zpívat, plivat do očí
zabíjet a uzdravovat. ale hlavně kradou
byly počaty proto, aby svedly ukrást
– všechno.
to, co zůstane
už zpravidla není k ničemu

– – –

sedíme na schodku před chatrčí – ruku v ruce; otráveně pozorujeme
obzor nad neklidnou masou vody. ve vzduchu slova
narážejí o prázdné tóny a tóny o prázdná slova

přijde to znenadání
.
.
.
blíží se to