Proďž nemá Zlín archývy

To vám tady každý Zliňág řekne, že Zlín moseł byd už gdysi dávno velice veliký. Ti mładí to dnez už nevíja, ale staří lidé o tom prv modz vykłádávali.
Třebaz moja stařenka. Dožiła se osnadevadesád roků a tá toho všeckého vjeděła! Šag né ze svojí hłavy, ale zaséj ot svojíh rodičů a od ešče staršíh lidí.
A to se vykłádávało, jag býł Zlín gdysi veliký. Dva kosteły mjéł a ulidz na všecky strany co było! Hracká ulica była od Zlína až g hradu. Aj svoje vojsko mjéł Zlín. Tam jag je Tłustá, nad Letnú, tam bývały veliké kasárně, lidé po nih ešče nachóďali, néni to dávno, aj zbytky zákładů v zemi.
Młacová nebývała tam jag je, ale tam jak sú Zboženské rybníky. Menovala se ale ináč: Zbožná. A měła aj kosteł, šak po něm sú ešče dnez znat zákłady a já pamatuju, co stáły ešče aj zdi s toho kosteła.
Ale ta Zbožná dědina była vypálená a zbořená. Nějací Kurucé, ti ju vydrancovali. To była taková horda pekelná, ti tady cełý kraj zhyndrovali. Aj Zlín vypálili. A co ešče zbyło, to vyłúpili. Zlín mjéł ze starýh dob gronygy a listiny fšelijaké a archývy aj s pečeťama. Skovávali ich sta roků a opatrovali, aby se ím neco nestało. V železných truhlicáh ych přechovávali a były by se ty gronygy udržeły aš po dnešní čase, dyby nebylo toho Kuruca.
Dyž on tedy vydrancováł Zlín, toš potom všecky ty archývy zafantováł a donésli yh na rynk, układli tam z nih hranicu a zapálili. Tak to dopadło!
Kuruc to fšecko spálíł na rynku, ty archývy.

(Z knihy Starozlínské pověsti a lidové povídky)