Tulačka u šípkového keře

Ach, jak ti sluší nebe, marnivá!
A ještě zplna nerozkvetlo.
Na řase června už se zachvívá
podzimní světlo.

To pro tebe, to pro tebe ta cesta bílá
s šípkovým zastavením.
Proč dálku, již jsi v růži proměnila,
já v báseň neproměním?

To pro tebe, to pro tebe ten zvon,
má polednice.
Potkalas krále, byl to on
a dal ti na střevíce.

Už nejdeš bosa prachem cest,
růžový kočár čeká.
Smět se jen kousek s tebou svézt,
po větru, s větrem, do daleka!

Ty zpěvavá, ty ze Skleněné hory,
ty, které patří svět!
Počkej mě u Skleněné hory,
kdybych nedolét.