Václav Renč, básník, dramatik, překladatel (1911–1973). Jeden z nejvýznamnějších autorů spirituální větve české literatury. Redaktor, později dramaturg olomouckého divadla a pak lektor a režisér Národního divadla v Brně. Po únoru 1948 vyloučen z literatury. V roce 1951 zatčen a 1952 odsouzen v jednom z největších vykonstruovaných politických procesů padesátých let – s tzv. Zelenou internacionálou – k 25 letům žaláře. Propuštěn na amnestii v květnu 1962. Dne 28. října 1998 mu prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka in memoriam.

Část svého života prožil ve Fryštáku, má zde pamětní desku u vchodu do knihovny.

Z jedenácti knih veršů je nejznámější sbírka Skřivaní věž a básnická skladba Popelka nazaretská. Z Renčových divadelních her mělo značný význam drama Císařův mim, jež za války vyznívalo zřetelně protinacisticky.

Renčova veršovaná pohádka Perníková chaloupka byla odbornou kritikou zařazena do Zlatého fondu české literatury pro děti a mládež. Napsal také několik loutkových divadelních her (např.  Medvěd Fuňa, Labutí princ, Ostrov strýčka Artura).

Výčet básníkových překladů je téměř nepřehledný. Jen ze Shakespeara přeložil třináct her. Dále překládal Petrarcu, Mickiewicze, Norwida, Goetha, Schillera, Coleridge, Sofokla, Aristofana, Aischyla, Molièra, Goldoniho, Wilda, Puškina, Gribojedova, Ibsena, Rilka, Dürrenmatta a mnoho dalších.

V roce 2000 vydalo nakladatelství Trinitas (ve spolupráci s Křesťanskou akademií Řím) Vybrané spisy Václava Renče.

V posledních letech vyšly tyto autorovy knihy: básnická sbírka Přesýpací hodiny (Karmelitánské nakladatelství, 2011), výbor z milostné poezie Ve spleti větví čtu tvá ramena (Trinitas, 2011), reedice Perníkové chaloupky (STUDIO trnka, 2012, dvanácté vydání) a překlady Petrarca – Sto sonetů Lauře (Vyšehrad, 2015), Jezerní básníci – Tušivá rozpomnění (Jitro, 2010).