Vůně slunce a země

Když děda domů vracíval se z polí
a slunce zašlo v meruňkovém sadu
hlínu měl vrytou v pórech za mozoly
strništěm vousů zšedivělou bradu

Na voze dřímal Cestu koně znali
Tam domů k žlabu a za vědrem s vodou
A já se tenkrát divil jako malý
když zastavili nejdřív před hospodou

A děda oči protřel hrubou dlaní
Poplácal koně po hedvábných bocích
Projel jim prsty jak při milování
tu hřívu černou jako mračné noci

Když spláchl v hrdle prach a zbytky slunce
usedl na vůz trhl opratěmi
A voněl potem Voněl po meruňce
Byl krásně cítit rozoranou zemí