Kolečka
Zafúkaj větérku hore po úbočí,
nech sa ně fěrtůšek dokola zatočí,
v travěnce rosenka iskérkama svítá,
natrháme sobě, kamarádky, kvíťá.
Kvíťá pěkňučkého do toho věnečka,
poďte kamarádky, poďte do kolečka.
Obživa
Nebylo radostno
tým naším kotárom,
psota vyhrážala chudým papučářom.
Poďme, chlapci, poďme,
do téj země cuzéj,
chleba doneseme do chalupy chudéj.
Od Bečvy k Vláře
Chudobné kotáry,
chudobní sú ludé,
ale bárs chudobný
přeca zpívat bude.
Od Bečvy až k Vláře,
která je pěknější,
zaspívajme sobě,
moja najmilejší.
Totálně nasazeni
Byli jsme mladí
a dvacet let
i na smutky dá zapomnět.
My však byli mladí
a měli své lásky i žaly
a přes všechny hrůzy,
jimž mládí nemohlo rozumět,
nás těšily
naše mladé lásky
a svět.
Však brzy to přišlo
jako zlý sen,
přísný rozkaz byl vynesen.
Říše už neměla dost síly,
aby její šiky zvítězily.
Pracovat musí jít
mladé české ruce,
aby bylo dost zbraní a munice,
aby krev ještě více tekla.
My dali sbohem láskám svým
líbali své drahé
a se srdcem sevřeným
do Říše strachu jsme jeli,
v kraj neznámý,
jen úzkost a tíseň
jely s námi.
A tam, v krutosti umírání,
vydáni hladu, strachu a sužování,
tesknicím plným slz a beznaděje…
kolem nás padají bomby
a země se chvěje.
Mnohý svůj mladý život tu ztrácí,
plameny hoří, Říše se kymácí,
umírá v prachu a troskách se zmítá.
Nám však už naděje svítá…
Plameny války už hasnou
a my se vracíme
za svou hvězdou šťastnou.
Svět povstává z trosek a agónie,
ale náš domov žije, žije ... žije?
Valašsku
Valašsko milené,
drahý rodný kraju,
za ty tvoje hory
slnéčko sa níží.
V jabloňovém listí
ptáci vrzgotajů,
večer sa ztichúčka
nad kotáry blíží.
V chudobě zrozený
v starodávnej době,
chudo oblečený
do skromného kroja.
Ze srdečnej lásky
vyznávám sa tobě,
kraju mojich dědů,
domovino moja.
